Cesta trvala skoro hodinu a tak jsme si ji zpříjemnili povídáním o místech, která jsme projížděli. Napočítali jsme pět obcí, které mají v názvu řeku. Vyhrála řeka Labe, kolem které vede značná část trati. Jednou jsme přejeli přes řeku Ohři u Bohušovic nad Ohří, které jsou proslaveny díky mňamózním bobíkům. Třetí řeku jsme viděli z lanovky. Byla to řeka Bílina, která ústí do Labe právě pod zámečkem Větruše (odtud název Ústí n. L.). Ještě ucelenější pohled na město, řeku Labe a dokonce i České středohoří a Krušné hory,  jsme si mohli užít z vyhlídkové věže Větruše. Odtud jsme se vydali lanovkou zpět do dolní stanice OC Forum. To je postavené u kostela Nanebevzetí Panny Marie, který je znám svou vychýlenou věží. V jeho blízkosti dříve jezdila tramvaj, my jsme zde našli  už jen památník tramvajového provozu. Na rozloučenou s městem jsme se vyfotili se zmrzlinou a zámečkem Větruše v pozadí. Na nádraží nás zaujali modely vlaků, které se dají v časových intervalech do pohybu. Cestou vlakem do Roudnice n. L. jsme míjeli hrad Střekov, Českou bránu (Porta Bohemica) a kochali se krásami Českého středohoří. Poznávali hojně navštěvované kopce a stihli jsme zmínit i některé pověsti. Například tu o třech křížích na Tříkřížovém vrchu, kde začíná labský kaňon již zmíněné České brány. V Roudnici jsme se rozloučili s milou paní průvodčí a s Míšou jsme zamávali vlaku, který nás  svezl obě cesty za názorným poznáváním našeho kraje.